1 Kings 3
1 A Šalomoun se spříznil s faraonem, králem Egypta, neboť pojal dceru faraonovu a uvedl ji do města Dávidova na dobu do svého dokončení budování svého domu a domu Hospodinova a zdi Jerúsaléma vůkol.
2 Jen že obětovali, lid, na výšinách, neboť až do oněch dní nebyl zbudován dům jménu Hospodinovu;
3 Šalomoun však Hospodina miloval, takže chodil v ustanoveních Dávida, svého otce, jen že on obětoval a v kouř obracel na výšinách.
4 I odešel král do Giveónu obětovat tam, neboť to byla veliká výšina; na onom oltáři vznesl Šalomoun tisíc vzestupných obětí.
5 V Giveónu se Šalomounovi ve snu za noci ukázal Hospodin; a Bůh řekl: Požádej - co ti mám dát?
6 A Šalomoun řekl: Ty jsi uskutečnil se svým nevolníkem Dávidem, mým otcem, velikou laskavost podle toho, jak před tvou tváří s tebou chodil v pravdě a v spravedlnosti a v upřímnosti srdce, a zachoval jsi mu tuto velikou laskavost, že jsi mu dal syna sedícího na jeho trůně, jako tohoto dne.
7 A nyní jsi, Hospodine, můj Bože, svého nevolníka uvedl v kralování místo Dávida, mého otce, a já jsem mladý hoch, neumím vycházet an i vstupovat,
8 a tvůj nevolník je vprostřed tvého lidu, jejž jsi vyvolil, lidu mnohého, jenž z příčiny množství nemůže být spočítán ani sepsán.
9 Kéž tedy svému nevolníku ráčíš dát pozorné srdce k souzení tvého lidu, k rozlišování mezi dobrem a mezi zlem - ano, kdo bude moci soudit tento tvůj početný lid?
10 I bylo to slovo Pánu vhod, že Šalomoun požádal o tuto věc;
11 Bůh k němu tedy řekl: Protože jsi požádal o tuto věc a nevyžádal sis mnoho dní, aniž sis vyžádal bohatství, aniž jsi požádal o žití tvých nepřátel, nýbrž sis vyžádal pochopení k naslouchání při soudu,
12 hle, učinil jsem podle tvého slova; hle, dal jsem ti srdce moudré a rozumné, takže tobě podobný se nevyskytl před tebou, aniž bude povstávat tobě podobný po tobě;
13 a také jsem ti dal, o č jsi nepožádal, - i bohatství i slávu, takže za všechny tvé dni se mezi králi nevyskytne nikdo podobný tobě.
14 A budeš-li chodit mými cestami k zachovávání mých ustanovení a mých rozkazů podle toho, jak chodil Dávid, tvůj otec, budu i prodlužovat tvé dni.
15 A Šalomoun procitl, a hle, sen. I přišel v Jerúsalém a stanul před skříňkou smlouvy Páně a jal se vznášet vzestupné oběti a konat oběti pokojných hodů a všem svým služebníkům uspořádal hostinu.
16 Tehdy ke králi přišly dvě ženy, nevěstky, a stanuly před jeho tváří;
17 a jedna ta žena řekla: Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě, i porodila jsem v tom domě při ní
18 a v třetí den po mém porodu se stalo, že porodila i tato žena. A byly jsme my spolu, kromě nás dvou v domě nebylo s námi v domě cizího.
19 A syn této ženy v noci umřel, protože na něho na lehla;
20 i vstala vprostřed noci a vzala mého syna ode mne, když tvá služebnice spala, a vložila ho ve svou náruč a svého syna, mrtvého, vložila v náruč mou.
21 A když jsem za jitra vstala svého syna nakojit, hle - mrtev; a le když jsem se na něho za jitra pozorně zahleděla, hle, nebyl to můj syn, jehož jsem porodila.
22 A ta druhá žena řekla: Ne, nýbrž ten živý je můj syn a ten mrtvý tvůj syn. A le tato říkala: Ne, nýbrž ten mrtvý je tvůj syn a ten živý můj syn. Tak před tváří královou mluvily
23 a král řekl: Tato praví: Toto je můj syn, ten živý, a tvůj syn je ten mrtvý; a tato praví: Ne, nýbrž tvůj syn je ten mrtvý a můj syn ten živý.
24 I řekl král: Podejte mi meč. Přinesli tedy meč před tvář královu
25 a král řekl: Rozsekněte to živé dítko na dvé a dejte jedné polovinu a jedné polovinu.
26 Tu ke králi řekla ta žena, jejíž syn byl ten živý, neboť se nad jejím synem vznítily její niterné city, a no, řekla: Prosím, můj pane, dejte to živé dítko jí, a ť je nikterak neusmrcujete! A tato pravila: Nemá patřit an i mně an i tobě; rozsekněte.
27 I ujal se král slova a řekl: Dejte to živé dítko oné ženě a nikterak je nebudete usmrcovat - ona je jeho matka.
28 A všechen Isráél uslyšel o rozsudku, jímž král rozsoudil, i pocítili před tváří královou bázeň, neboť shledali, že v jeho nitru je Boží moudrost k vykonávání soudu.